Report z ETC z pohledu Gregových Grey Knights

Tak je to za mnou. Doslova 40tkový maraton v podobě 12 ryze kompetitivních her během 5ti dnů. Akce na kterou jsem se půl roku těšil a také si jí pak pořádně užil. I když bez chybiček se to neobešlo. Na ESC jsem se spíš jen rozehrál a o víkendu už ty hry vypadaly o poznání lépe. Bohužel u většiny z našeho týmu to bylo naopak. K tomu slušný spánkový deficit, neskutečné vedro a luxusně drahé pivo a vlastně vše. Mám pro vás rozsáhlý report z této monstrózní akce, ale rovnou to rozvedu na mega report z celého mého výletu do překrásného Švýcarska.


Švýcarsko

Všechno to odstartovalo už v pondělí okolo 22hod kdy jsem já, moje skoro žena a Křeček sedli od auta a vyrazili směr Montreux ve Švýcarsku. Jakožto jediný schopný řidič jsem si (ne)užil nekonečnou, přes 12hodin trvající a nakonec nějakých 1230km dlouhou cestu. Do Montreux jsme dorazili v úterý dopoledne, a doslova nám padla čelist úžasem. Montreux je neuvěřitelně krásné místo, azurové jezero táhnoucí hooodně do dáli, přímo z něj vystupující hory tyčící se až do výšky okolo 2000m n. m. a na jejichž úpatí se krčilo několik nádherných měst včetně toho našeho. Už u parkovacího automatu jsem pochopil o čem tohle místo bude. 70Kč za hodinu parkování bylo hodně (jak jsem později zjistil vybral jsme si asi nejdražší parking v okolí ale i tak) a už to jen pokračovalo. Točená zmrzlina kilo, malé pivo kilo, oběd od pětikila vejš a podobně. Prostě Montreux je velmi populární turistická oblast a i ceny čehokoli tomu odpovídají. Ještě že jsme si s ženou nabalili zásoby z domu, a ještě že bydlíme v apartmánu s vlastní kuchyňkou. Jinak by ten týdenní pobyt udělal pěkný průvan na mojí kreditce.
Místo kde bydlíme bylo na mapě vzdáleno asi 5km vzdušnou čarou a tak mi bylo divný když navigace napsala 35km a hodinu jízdy, po chvílí jsem ale pochopil. Vesnička Leysin ležela z druhé strany kopce nad Montreux a polovina cesty byly horské serpentiny, kde se jen zřídka jelo víc než 50kmh. Nakonec přijíždíme i k našemu hotýlku a opět padáme úžasem, nadmořská výška okolo 1500m a nádherný výhled na vrcholky okolních kopců, včetně Matterhornu. Trochu si zdřímnem a večer jedu ještě do údolí vyzvednout Phuleho, který nejprve letěl do Ženevy a pak ještě vlakem k nám. Večer dáme pár piv a ráno hurá na ESC.

ESC neboli European Single Championship

Hra s Darkwynnem

Pro čtyřítku účast 68hráčů. Většina z nich má ETC buildy, většinou doplněné o nějakého SC a na 1850pts. Najdou se i vyjímky v podobě hráčů pouze na ESC, ale to jde většinou o slabší rostery. Z našeho týmu hraji jen já a Křeček, Phule nás jen komanduje, ale většinou spíš běhá někde po Montreux. K singlu jsem už report postnul a znova se rozepisovat nebudu, najdete ho zde a já jen doplním že jsem i přes nepovedený první den nakonec obsadil 27. místo což vzhledem ke konkurenci není až tak špatný, i když vím že jsem měl na víc. Své pozitivum to ale mělo, musím ríci že jsem se skvěle rozehrál před víkendovým týmovým turnajem a nebýt na singlu, určitě dělám na ETC mnohem víc chyb.

Páteční dovolená

Pátek byl odpočinkový den, zbytek týmu vyrážel teprve na cestu směr Švýcarsko a my jsme si udělali dovolenou. Phule s Křečkem si udělali výšlap na nějaký kopec nad naší vesnicí, při kterém se Křeček luxusně spálil a pak celý víkend svítil jako červená lucerna někde v bordelu. Já s ženou jsme konečně měli čas prochodit Montreux a užili si i okružní plavbu na parníku. Večer opět pivko s Phulem a přípravy na španělský tým až někdy do dvou do rána. Asi 5 hodin spánku a jde se na to.

ETC aneb to proč tu všichni vlastně jsme
Kdo jste sledovali trochu přípravy našeho týmu před ETC tak víte, že jsme tomu věnovali hodně. 4 kvalifikační-tréninkové víkendy, potom ještě několik dalších cvičných soubojů, armády měli nějaký smysl v rámci týmu, celkově jsem si myslel, že jsme na tom líp než loni, kdy se to bralo víc volněji. Stručně řečeno na Španěly jsem nám věřil. Ano jsou to pátí z loňska, ale ty jejich armády mě přišly nemastné neslané, naopak jsem si myslel, že my to máme celkem dobře odladěné. Jak se později ukázalo spletl jsem se. Španělský a asi tak jako většina týmů v top10, nebyl ani tak o buildech jako o hráčích. Naopak v našem týmu jsou srovnatelní hráči max 3-4. Po dohodě z předchozího večera jsem byl nasazen jako první defendr. Bojím se gardy a nidy taky moc nemusim, k mému překvapení na mně nasazují také Grey Knighta. Až na Storm Raven v jeho armádě tomu nerozumím. Ty jeho missilky mě fakt bolí ale zbytek armády má slabý. Střelby mám několikanásobně více.

Ale jsem defendr, uvědomuji si svou pozici a jdu hrát na jistých 10bodů, tzn zalezu a zkusím to ustřílet. V této hře se asi nejvíc ukázala moje neschopnost ničit stroje a jeho dredi tak postupně zůstávali stát imobilizovaní, beze zbraní a hromadou stun-shake resultů, bohužel kilpoint žádný. Naopak on na co vystřelí to zničí, v pátém kole prohrávám na kilpointy asi 6:3 a opravdu se modlím za šesté kolo. Císař mé modlitby vyslyšel a mě se podaří killpointy dorovnat na 6:6, objectiv každý držíme svůj a na VP vedu asi o 200pts takže čistá remíza ve všem. A jsem spokojen, bohužel zjišťuji že krom Velkého Bratra všichni ostatní prohráli a já lituji, že jsem nehrál víc ofenzivně. V celkovém skóre 47:113 by to stejně nic neovlivnilo.

Jdem do druhé hry proti Mercenaries týmu potkávám Blood Angels, mimochodem stejný hráč který na singlu hrál proti mě s Eldary a vtipně jsme hráli tu samou misi. Měl tam LR s termoskama, 2 predátory s AC a LC, riffle dreda a 4 rhina vždy s pětičkou uvnitř. Knihovníka a priesta. Pokud nebude házet jako španěl, neměl bych s tímto mít problém a překvapivě i házim pár resultů hra se celkem rychle stáčí v můj prospěch.

Trochu vtipnější moment nastal když mi termoskama s knihovníkem naběhl do bandy psycannonů a bandy halberg, ja začínal na ini 6 a z 8 útoků jsem nehodil ani jeden. on mi dvouma clawama celou tuhle bandu halberg vyndal a ja pokračoval na ini 4 kterou měli psycannony, podotýkám, že nemají pwr. zbraně, házím 5 woundů a on z nich 4 nesejvnul (ano hodil 4 jedničky), schytávají to zrovna ty kladiva a tak jsem prohrál jen o 1 a bojuje se dál. Doběhnu tam s dalšíma halbergama a je uklizeno, včetně knihovníka. V pátém kole mu 1 objectiv kontestím a dva držím (z celkových 4) takže výhra pro mě a protože mu toho už ani moc nezbývá, tak celkové skóre je 18:2. Zbytek týmu to uhrál nějak na remízu a máme aspoň první bod.

Do třetí hry nastupujeme proti Rusům a v týmu to vře jako při hokejovém zápase na MS. Jsem nasazen na vlka s klasickým složením krabiček, longfangů, wolf guardů, scoutů a priestem. Podobné hry jsem si před ETC zkoušel a vždy s přehledem. Rus dělá to co očekávám, ale asi by to dělat neměl. prostě krabičkama jede proti mě.

Uprostřed stolu tak vznikne slušný shluk jednotek, ze kterého po třech kolech vycházím úspěšně, dokonce jen s minimálními ztrátami a během čtvrtého a páteho kola jen dostřeluji poslední tanky a longfangy a v šestém kole dávám wipe. Skóre 20:0 a výhru konečně uhrála většina našich hráčů a Rusko doslova drtíme 128:32. Jen doufám, že už na to všichni kolegové přišli a hry budou takto jen pokračovat. Mimochodem v průběžném pořadí se ocitáme na pěkném 11 místě a kdyby jsme zde vydrželi až do konce, vůbec bych se nezlobil.

Na sobotní večer byla na programu společná Fondue párty, i když nakonec hodně týmů vůbec nedorazilo. Sýrové Fondue nebylo špatné, ale víc se mi líbila atmosféra kdy jsme jako celý tým poseděli a pokecali. Na hotel se dostáváme až kolem jedné hodiny a protože už víme, že proti nám budou v další hře Švýcaři, snažíme se s Phulem vymyslet párovaní, cvičně si i zkusíme párovat, já za Švýcarsko, Phule za nás, pak si to prohodíme a ještě jednou a řešíme co nám vlastně vyšlo a podle toho dál upravujeme. Podle našich odhadů kdo by proti komu byl schopen co zahrát nám vychází, že by jsme mohli uhrát remízu nebo v horším případě prohru. Což tak nakonec dopadlo a bohužel stačilo abych to já zahrál pořádně a mohli jsme i vyhrát. Nejprve ale aspoň 3 hodiny spánku a zítra hrrrr na ně.

Švýcaři předhazují Vlky a já po včerejším masakru se hlásím, že si je klidně vemu. Tohle je moje osudová chyba zatím na obou ETC, vždy když si vydupu, že někoho chci, tak to špatně dopadne (loni Orci z USA). Až na stole zjišťuji že soupeř hraje 3 Lone wolfy a primární mise je na killpointy. Navíc se hraje Dawn of War a tudíž než se někam dostanu bude to pár kol trvat.

Hraje to moc dobře, tlačí proti mě jen ty Lone wolfy, a zbytkem ustupuje, bohužel je musím řešit a ač je nakonec vystřílim, nemám z toho žádný killpoint, ale soupeřovou střelbou jsem o 4 přišel. V pátém kole už se začínám rozjíždět a stahuju killpointový náskok na 5 ku 6 v jeho prospěch, v dalších kolech už bych nejspíš hrál na wipe, bohužel jak se dá očekávat hra končí právě v tom 5 kole a já získávám jen 2 body za remízu na sekundární objectivy a remízu na VP, celkově tedy 6:14. V celkovém součtu bodů to dělá 74:86 a my o jediný bod místo remízy prohráváme. Navíc kdybych neudělal několik chyb, nebo bylo 6 nebo i 7 kol s velkou pravděpodobností bych vyhrál 17:3 nebo i lépe což by stačilo na výhru pro celý náš tým. Škoda.

V páté hře potkáváme Wales a na mě je nasazen kapitán jejich týmu se Dark Eldarama. 8 Venomů, tři z nich s blastrama uvnitř, zbytek s Wraksama, 3 Ravagery a dvacítka skejťáků. DE je moje nemesis, dvakrát jsem hrál cvičně proti Phulemu a pokaždé to dopadlo špatně, už jsem si myslel že vím jak na ně, ale němec na singlu mě ukázal, že jsem se mýlil. Ač jsme s Velšanem velkou část hry prokecali, byl to vážně vtipný a ukecaný člověk, tak po celou dobu moje hlava šrotovala na plný obrátky, vymýšlel jsem milion strategií jak mám kurwa proti těm DE zahrát. Nakonec jsem si vybral svou pitch battle, ale nechal ho začít vypadal překvapeně a začal deplojovat zhruba od středu na obě strany, v ten moment jsem věděl, že první krok jsem udělal dobře. Jak byl hotov nacpal jsem vše do svého levého roku, pokud možno aby skoro na nic neviděl a pokud na něco bude chtít vidět musí vylézt z coveru jako první. Což taky udělal, v prvním kole téměř neměl na co střílet a snad jen urval HB z jednoho Razoru. A bylo moje kolo, vším vyrážim proti jeho pravému (z mého pohledu levému) křídlu a 4 Venomy dole, 1 Ravager dole a 3 zapinované jednotky.

Ve třetím kole nám zbývalo asi 20minut do konce a já do té doby vůbec neřešil objectivy, které byly primární, věděl jsem že musím začít hrát rychle a pokud možno k tomu tlačit i ho a mám šanci v pátém kole být tam kde potřebuji. V pátém kole mu už zbývá jen opravdu pár jednotek, mé ztráty jsou tak třetinové. Uvědomuje si situaci a posledního Ravagera posílá flatoutem do bloku před můj Razorback, ale hlavně poslední tři Heliony staví do cesty mojí troopě směřující k druhému objectivu. Navíc za této situace on drží oba. Dál už mu nic moc nezbývá a hraji páté kolo já. Razorem vymýšlím a provédím pohyb 6" doprava přes ruinu, pak se točím směrem k objectivu a pokračuji dalších 6", vystupuji z vozidla a na run hážím 5. super, jsem tam, kontestím. teď ještě můj objectiv. sejmout 3 Wraksi nebude problem, bohužel se kolem nich potřebuji nejprve dostat k objectivu, zkouším projít přes terén vedle nich, a potřebuji opravdu 5 nebo 6 a pak ještě běh, bohužel háži 1 a 2. Nasranej Wraksy odstřelím (což jsem možná dělat neměl ale měl jsme je zkusit naassaultit a dostat se k objectivu díky pile-in). Máme nějakých 5 minut do konce, rozhodčí stojí u našeho stolu a říkám si, že když mu zbývají jen 3 funkční jednotky, třeba stihnem ještě jedno kolo. Po ničem už ani nestřílím a žádám rozhodčího o hod na další kolo. Háže 3, sám to řekne, ale Velšan si všimne že kostka je krajíčkem na bejsce od jednoho Venoma a požadá o reroll, rozhodčí hodí znovu a 1! Hra končí primární cíl plichtíme, celkově vyhrávám jen 13-7 a Wales se nějak podezřele raduje. Opět jsme uhráli 74:86 a tudíž opět o 1 bod od remízy, a opět bod který jsem měl na dosah. Porazil jsem ale DE z čehož mám velkou radost.

Jestli teď neuhrajeme bod, budeme horší než loni. Potkáváme Dánsko, opět jdu na stůj jako defendr a jdou na mě sestry s gardou. Spíš bych řekl tři exorcisti s gardou. Ještě tam měl Inquisitory, ale to jen kvůli plasmám u retinue, troje rought ridery a hromadu pěchoty většinou s AC, sice se hraje na 3 a 2 objectivy a on má asi 10 skórujících jednotek, ale jinak tomu matchupu moc nerozumím. Vybírám si stůl s piramidou uprostřed a plán je obsadit ji psycannonama a riffle dredama a střílet všude kolem sebe. Vyhravám začátek, ale opět ho nechávám začít a opět je z toho překvapen. počkám kam se rozmístní a pak dám celou svou army za pyramidu tak aby mě neviděl, situace jako v minulé hře, pokud chce střílet, musí vylézt z coveru. navíc výhoda uzavíráni kola. Odmítám pokus ukrást iniciativu a opět je překvapen :) taktika opět vychází obsazuji pyramidu a pak už se z ní téměř nehnu. Jen exorcisty se mi nedaří a nedaří otevřít a když už tak dám shake (asi 4x).

Zbytek je v pohodě, tu gardu bolí úplně všechno, měl hodně armády v rezervách a chodí mu až v pozdějších kolech, ale abych se ho zbavil dělám už věci jako že dva přeživší psycannony z jedné jednotky místo aby stříleli raději vyběhnou a multichargují dvě jeho desítky, každý jednu a spolu díky cleasing flamu tak způsobí pěkný ztráty, těch pár gardistických útoků ustojím a na sweaping jsou zničeni. v posledních kolech docela rubačka. Primary vyhrávám, k jeho objectivu pro sekundární misi se mi nedaří přes exorcisty dostat a protože mi v pár posledních kolech nima i pěkně zavařil na VP také remíza, celkově ale výhra 14:6 což považuji za dobrý výsledek. Bohužel jako celý tým nějakých 69:91 a opět prohra.

Teď už se jen modlíme ať nejsme poslední. Naštěstí díky hodně pomocných bodů získáváme celkové 21místo, což je zase o 1 lepší než loni, ale vzhledem k přípravě, kterou jsme do toho všichni dali se shodneme, že jsme všichni chtěli víc.

Za sebe můžu říci, že mi těch 12 her opravdu hodně dalo. Jel jsem do Švýcarska s tím že moje armáda to ustřílí, odjíždím s tím, že jsem se naučil diktovat hru.

Tohle berte čistě jako report moji army. Ještě připravuji report a shrnutí z pohledu celého týmu.