Dopad hraní PC her a W40K na sociální život hráče

Ve svém životě jsem si prožil období vášnivého hráče PC her. Dokázal jsem tak probendit celé letní prázdniny a to třeba každý den od rána od 9:00 do rána 7:00.

Sešli jsme se se synovcem (Kostěj) a celé léto, podzimní prázdniny, vánoční prázdniny, jarní prázdniny... prostě většinu volných chvilek mastili gamesy. Pokud jsme nehráli (bylo to za prázdniny několkrát... 4x - 6x?), stejně jsme mluvili o hrách. Takže jsme procházeli lesem, kde bylo slyšet krásnou lesní hudbu v podobě nejrůznější trilků pěvců, šumění větru ve větvích stromů, pobzoukávání hmyzu... hovořili o tom, jak to bylo hustý když jsme v C&C Zero Hour v poslední chvíli zrušili nepřátelské jednotky, nebo jak jsem v Codename Eagle podletěl s letadlem most.... Což o to. Tady jsem byl já a synovec. Jinak nikdo.

Taky si pamatuji, že jsem v době hraní PC her měl děsně málo času na cokoliv... zajít do hospody s kámošema... najít si holku... uklízet si bordel v pokoji. Když jsem náhodou někde potkal známeho, tak po otázce jak se máš okamžitě navazovala moje věta: "Ty vole, teď hraju super hru..." v ten okamžik se kámoš otáčel na patě s tím, že musí něco zařídit. Začínal jsem být sociálně mrtvý... Žil jsem jen pro sebe, své hry, pro Kostěje, který to měl uplně stejně...

Byl jsem s bratrem v hospodě a probírali jsme jakési RPG (myšleno hru). Náš rozhovor vypadal asi takto:

Já: a tak jsi ho zabil?

On: no jasně! Přišel jsem k tomu lesu a tam v tom domě s doškovou střechou seděl na židli. Přistoupil jsem k němu zezadu a propíchnul ho mečem.

Já: hm, to seš hustej...

On: a pak jsem ho prošacoval. Měl u sebe docela  dost peněz. Vratil jsem se do města a dal si ty prachy do banky...

Tu jsem pocítil jemné mrazení v zádech... pomalu  jsem se rozhlédnul a všichni štamgasti přestali pít a tupě na nás zírali...

Nebylo trapnější situace, když se sešla celá velká rodina. Vedli se řeči jak se kdo má,  co kdo dělá a došlo i na mne. A já mezi tím vším proplouval a bavil se s tím s kým to šlo o mastění her (Kostěj a můj brácha).

Naštěstí jsem po letech potkal kámoše a ten mi začal vykládat o W40K. Začál tím, že jestli si vzpomínám, jak jsme hrávali Mage Knight, což byla kdysi věc, kvůli které jsem vstal i od PC.

Kámoš mne ukecal na 40K a já se tomu začal věnovat naplno. Budete se možná divit, ale takřka ze dne na den jsem přestal hrát PC hry. Našel jsem si koníček, který mne začal bavit a uspokojovat víc. Po třech hodinách šudlání jsem viděl figurku, se kterou bylo možné počítat i dál. To jsem po třech hodinách mastění PC her říct nemohl...

Začal jsem se opět stýkat s lidmi, nacházel jsem nové i staré kamarády. Dokonce jsem si našel holku, přestěhoval se k ní a oženil se...

Co je fakt super - pomalé zapadávání do W40K komunity. Nové lidi, nové tváře. Sociální interakce atd.

Problém je v tom, že W40K je pro většinu populace něco nového, neznámého, podivného, dětinského, úchylného atd. Takže když zajdu s někým do hospody a řeč se stočí k W40K...

Já: no a tak jsem to do něj napálil z laskanónu... šestka na hit, šestka na pene a šestka výsledek, no haluz.

On: ty vole, to já to měl zajímavější! Tři laskanóny, z toho dva linkovaný a na kostkách samá jednička dvojka...

Já: co bylo fakt drsný, když mi hodil o obdžektyvu droppod a z něj vyskákala desítka. Naštěstí jsem měl blízko asaultéros. Takže o dvanáct, pak akorát o šest a bylo vymalováno, drželi se tři kola...

Je to trošku začarovaný kruh. Myslím, že znám pár lidí, kteří nevidí tu linii, kde končí svět 40K, hranímad pc gambler a bojování. Prostě si myslím, že jsou lidé, kteří to mají podobně jako mastiči her. Určitým způsobem jsou taky mrtví. Mají kolem sebe malou partičku stejně postižených, nemají čas na uklízení bordelu v pokoji, hledání slečen (co s nima, když o 40K se bavit nedokážou) a v každé volné situaci jen melou a melou o fluffu, statech, číslech, pravidlech atd. třeba i na sešlosti známých...

Tu jsem pocítil jemné mrazení v zádech... pomalu  jsem se rozhlédnul a všichni štamgasti přestali pít a tupě na nás zírali...

V něčem ale rozdíl je. Když se sejde velká rodina a zase se tak povídá a tlachá, můžu říct, že jsem ženatý, mám děti, zajímavou práci a jako bonus i koníček.

A taky jsem si uvědomil, že není trapnější situace, když je právě taková sešlost, nebo jakákoliv jiná párty, kde je většina "normálních", začít se bavit s kámošem na téma W40K. Myslím, že je to k ostatním mírně neslušné a tak se dokážu normálně bavit o normálních věcech s normální společností (sociální interakce).

(článek původně z http://w40k-rybnik.blogspot.com)

 Pravda, když potkám nějakého  známého, opatrně se snažím otázkami zjistit, jestli by zde nemohlo vzklíčit semínko hráče 40k. Tak přiznávám, že celkem dost času přemýšlím na 40K. Takže nějaké to postižení mám. Nicméně si myslím, že dokážu zcela normálně korigovat a usměrňovat reálný život s životem W40K.  

Suma sumárum 40K mne poznamenalo, ale jinak než hraní her a myslím, že to líp zvládám. Mám víc času, dělám víc věcí, mám i kámoše co 40K nehrají... Myslím, že PC hrám za moc nevděčím. Kromě momentálního prožitku a několika aj slovíček nic moc. Jsem rád, že jsem z toho venku. I když občas nostalgicky zavzpomínám :-)

Tak mne napadá... jak jste na tom Vy? Jak hodně jste postižení?!